neděle, 21. ledna 2018

Kde nás najdete?

mapa





Vlakem přejetý kříženec

Jednoho podzimního večera k nám na kliniku strážníci městské policie přivezli na eutanázii malého křížence, kterého našli poraněného poblíž železniční trati. Byl hodně vystrašený, působil spíš jako štěně, ale po prohlídce jsme jeho věk odhadli na jeden a půl roku.


1
Pejsek nebyl čipovaný, nebylo tedy možné najít jeho majitele. Jeho problémem byla amputovaná dolní část pánevní končetiny a taky ocásek. Rány vypadaly ošklivě, nebyly čerstvé a hemžily se v nich už larvy much. Aby toho nebylo málo, tak jsme u něj odhalili ještě výrazný srdeční šelest a nesestouplé varle. Celkem dost průšvihů najednou a na obzoru žádné jednoduché a levné řešení. Bylo jasné, že jeho stav je velmi vážný a zachránit ho může pouze včasný chirurgický zákrok.

 

K eutanázii nedošlo

Během pár minut si nás ten nešťastník zcela získal. Jeho smutný výraz byl nepopsatelný a jak už asi tušíte, plánovanou smrtící injekci nakonec vystřídaly injekce antibiotik, analgetik a infúze. S městskými policisty jsme se domluvili na tom, že nám to psisko přenechají v péči. Magistrát nemá finanční zdroje na úhradu náročné péče u takto těžce poraněných nalezenců a ti často končí utracením. Rozhodli jsme se tedy, že se o toho psa postaráme my, aspoň v první fázi.

Amputace končetiny a ocasu

Prioritou byl zákrok na končetině a ocasu. Bez odstranění zanícených a odumřelých tkání by rychle došlo k sepsi, organismus je pak zaplaven mikroorganismy a jejich toxíny, což může vést až k úhynu.
Srdeční vada je rizikovým faktorem, který komplikuje narkózu a 2anesteziologovi přidělává vrásky na čele. Ale vzhledem k okolnostem bylo tuto operaci potřeba provést co nejdřív, ještě před dovyřešením nálezu na srdci, na čekání nebyl čas.

Naší vizí bylo provést život zachraňující amputaci a po zotavení se z operace hledat tomu psímu invalidovi nové, hodné majitele.

Operace byla náročná jak pro nás, tak hlavně pro Buráka, jak jsme pejskovi začali později říkat. Aby si zvíře netraumatizovalo pahýl končetiny, provádí se amputace co nejvýš, u Buráka jsme volili řez v horní části stehna. Po odpreparování svalů, podvázání větších cév se přeřízla stehenní kost speciální oscilační pilou, svaly jsme sešili k sobě tak, aby překryly co nejlépe pahýl kosti a ránu jsme uzavřeli standardním způsobem sešitím podkoží a kůže. Potom došlo na ocásek, který jsme zkrátili na délku asi deseti centimetrů.

3

Anestezie i vlastní chirurgie proběhly bez komplikací a my doufali, že stejně bezproblémová bude i rekonvalescence.

Burák to všechno snášel velmi statečně, i přes četné injekce a jiné nepříjemnosti se po nás nikdy ve zlém neohnal a byl nám den ode dne sympatičtější. Z hospitalizačního kotce jsme ho čím dál častěji brali do pracovny vedle ordinace, po čase už rošťačil s našimi psy na každodenních procházkách a svůj handicap si vůbec nepřipouštěl.

Vrozená srdeční vada - PDA

Nové, hodné majitele jsme zatím nehledali - trochu alibisticky jsme sami sobě argumentovali tím, že nabízet někomu psa se srdeční vadou, kterou bude nutné do budoucna řešit, není to pravé ořechové.
Vzhlede4m k nízkému věku a specifickému šelestu jsme předpokládali vrozenou srdeční vadu, konkrétně PDA (patentní ductus arteriosus). Jedná se o cévní spojku mezi aortou (vede okysličenou krev do těla) a plicnicí (vede odkysličenou krev do plic). Během nitroděložního vývoje má tato spojka svůj velký význam, krátce po narození by se ale měla začít uzavírat a přeměnit jen na vazivový proužek. Pokud k uzavření nedojde, mísí se okysličená krev s neokysličenou, mění se tlakové poměry v cévní řečišti a postupně dochází k srdečnímu selhání. Velká část neléčených zvířat uhyne před prvním rokem života. Naštěstí je tato vada řešitelná chirurgicky, kdy se zkrat podváže a tím se přeruší komunikace mezi aortou a plicnicí. Odoperovaná zvířata pak mají šanci na plnohodnotný život bez nějakých omezení a bez nutnosti trvalé medikace.


U Buráka jsme provedli RTG hrudníku, které sice ukázalo mírně zvětšenou srdeční silu5etu, cévní zkrat však rentgenologicky odhalit nelze. Potvrzení předpokládané diagnózy PDA (a vyloučení nějakých dalších současně vyskytujících se srdečních vad) vyžaduje speciální dopplerovskou ultrasonografii - výtěžnost tohoto v6yšetření nezávisí jen na kvalitě přístroje, ale z velké části i na zkušenostech vyšetřujícího. Proto jsme se obrátili na specialistu MVDr. Karla Najmana, který patří k absolutní špičce mezi veterinárními kardiology v České republice.

Náš předpoklad se po dlouhém a podrobném vyšetření potvrdil, Burák trpí vadou PDA, naštěstí se u něj žádná další vada (např. defekt přepážky mezi srdečními síněmi a komorami) nevyskytuje. Nasadili jsme lék, který srdci jeho práci usnadňuje a domluvili se na chirurgickém zákroku. Operace PDA je velmi náročná a vyžaduje hodně zkušeného chirurga, při nešetrné manipulaci může dojít k prasknutí křehké cévní spojky a to má fatální následky. Pro kardiochirurga to je velká výzva, nadledvinky mu pracují o sto šest a vyplavují litry adrenalinu, ale pokud se zadaří, tak ten stres vystřídá pocit blaženosti, vždyť z vážně nemocného pacienta se během pár hodin stává zdravý jedinec.

Když jsme přijeli v operační den do pražské Veterinární nemocnice AA-Vet, neubránili jsme se 7tísnivým myšlenkám, přeci jenom se při tak náročném zákroku může stát cokoliv. Naše pouto k Burákovi už bylo hodně pevné na to, abychom to brali vlažně. Bylo pro nás zajímavé zažít si roli majitele zvířete, jako veterináři to známe jen z druhé strany. Buráka jsme nechali v útrobách nemocnice a při cestě domů přemyšleli, jak se tam asi bez nás chudák cítí. Hodiny nervózního čekání ukončil telefonát pana doktora8 Najmana - operace dopadla dobře, hurá! Trochu nestandardně jsme si ještě večer mohli našeho maroda odvézt domů, kdybychom nebyli veterináři, zůstal by na hospitalizaci minimálně do druhého dne. Ani jsme nečekali, že po tak těžkém zákroku bude rekonvalescence probíhat tak rychle a hladce. Při kontrolním  vyšetření po dvou týdnech od operace bylo vše v pořádku.
Mockrát děkujeme MVDr. Karlovi Najmanovi a MVDr. Hanušovi Velebnému, veškerou péči o Burákovo srdíčko zvládli bravurně.

 

Nesestouplé varle – riziko nádoru

Snad posledním vážnějším zdravotním problémem byl Burákův kryptorchismus – jedno varle mu nesestouplo do šourku, zůstalo v břišní dutině a bylo potřeba ho chirurgicky odstranit. Když se nesestouplé varle neodoperuje, hrozí u něj vysoké riziko vzniku nádoru, a o to samozřejmě nestojíme. Operace proběhla naštěstíé bez komplikací a Burák se teď  těší dobrému zdraví. Snad mu to vydrží, těch trablů bylo už docela dost. Tak držte prosím palce.