úterý, 24. dubna 2018

Kde nás najdete?

mapa





Omyly a mýty o zdraví psů a koček
"To jsou blechy psí, ty na člověka nejdou"   Usmívající se

„To jsou blechy psí, ty na člověka nejdou“.
Pan Komárek z filmu Na samotě u lesa neměl úplně pravdu. Drtivá většina případů zablešení psa je totiž způsobena blechou kočičí (Ctenocephalides felis), nikoliv blechou psí (Ctenocephalides canis), která je poměrně vzácná. K napadení člověka sice dochází, naštěstí ale tyto blechy preferují hlavně psy, kočky a člověku většinou nezpůsobují kromě svědivých pupenů na kůži větší problémy.

 

Kocour by se měl kastrovat až po prvním roce života, jinak to vede k potížím s močením.
Četné studie vyvracejí souvislost mezi ranou kastrací a nedokonalým vývojem močových cest. Například v USA se kocouři běžně kastrují v několika málo měsících života a nebyla u nich přitom zaznamenána vyšší incidence onemocnění dolních cest močových (FeLUTD). Naopak jasná souvislost je prokázána mezi FeLUTD a obezitou. Pokud je Váš kocour (kastrovaný i nekastrovaný) obézní, bude mít riziko FeLUTD vyšší než štíhlý a aktivní kocour vykastrovaný např. „již“ v půl roce života.

 

Hormonální antikoncepce pro feny a kočky je bezpečná a nemá nežádoucí účinky.
Vedlejší efekty antikoncepčních hormonálních přípravků jsou již tak dobře známé, že je s podivem, kolik fen a koček tuto nevhodnou kúru ještě v dnešní době podstupuje. Nejčastějšími problémy po opakovaných aplikacích jsou záněty dělohy, nádory mléčné žlázy, cukrovka. Více se dočtete zde.

 

Při výhřezu meziobratlové ploténky zvíře potřebuje léky proti bolesti a zánětu, aby mohlo co nejdříve zase chodit.
V závislosti na stupni postižení míchy a na možnostech majitele se volí mezi chirurgickým zákrokem, nebo konzervativním řešením. Pokud jsou neurologické deficity jen velmi mírné anebo u výraznějšího poškození majitel není ochoten nechat zvíře zoperovat, lze uvažovat o domácí léčbě. Ta spočívá pouze ve striktním klidovém režimu bez jakýchkoliv analgetik a v případě, že má zvíře problém se vymočit, tak i v šetrném manuálním vyprazdňování močového měchýře. Léky jako Rimadyl, Metacam, Norocarp, Prednison apod. jsou jednoznačně kontraindikované (nesmějí se v těchto případech používat) – problém utlačené míchy totiž nevyřeší, pouze odblokují bolest, která je ale pro míchu velmi důležitým ochranným opatřením. Pokud totiž bolest pomocí léků utlumíme, může snadno dojít k neopatrnému pohybu a zatím jen částečně vyhřezlá ploténka pak z meziobratlového prostoru vyskočí tak, že míchu nenávratně poškodí. To pak prognózu výrazně zhoršuje.

 

Když na vyhřezlou ploténku delší dobu nepomáhají léky, pak lze zkusit operaci.
Kromě nevhodnosti používání medikamentů (viz předchozí odstavec) je potřeba upozornit i na riziko z prodlení. Pokud je stav zvířete takový, že vyžaduje chirurgické řešení vyhřezlé ploténky, je nutno jednat velmi rychle, roli zde hrají hodiny. Při otálení se zákrokem se prognóza rychle zhoršuje. Zahájit medikamentózní terapii "na zkoušku" s tím, že když to nepovede k úspěchu, tak je v záloze ještě chirurgické řešení, je chybným postupem. Utlačovaná mícha postupně vyčerpává svou rezervní kapacitu a vlivem působení tzv. reperfuzního poškození pak může i sebelépe zvládnutý operační zákrok vést paradoxně ke zhoršení stavu. Pak se nelze divit, že po několikadenní "léčbě" analgetiky, se seriózní neurochirurg do operace vůbec nehrne.

 

Každá fena by měla mít aspoň jednou za život štěňata.
Mnoho chovatelů se domnívá, že když bude mít jejich fena jednou štěňata, tak se sníží riziko vzniku zánětu dělohy, nádorů mléčné žlázy, falešné březosti apod. Není tomu tak. Naopak nebývá vzácností, že první porod s sebou přináší zdravotní komplikace. Pokud netoužíte po štěňatech, je doporučitelné nechat fenu vykastrovat - to je jediná prevence zmíněných nemocí. Více se dočtete zde.

 

Když se pes vykusuje v okolí konečníku anebo jezdí zadkem po zemi, tak potřebuje odčervit.
Tyto příznaky jsou většinou způsobeny přeplněním análních váčků. Ty se za normálních okolností vyprazdňují samy mechanickým působením stolice, v případě zúžení jejich vývodů, zánětu nebo průjmů se mohou přeplnit a vést ke dráždění. Pak je vhodné nechat obsah váčků odborně evakuovat, případně dále ošetřit. Aby docházelo k podobnému dráždění okolí konečníku kvůli začervení nebývá obvyklé.

 

Pro správný vývoj štěněte je zapotřebí přidávat mu ke granulím vápník.
Vápník je opravdu pro štěně důležitým prvkem, nicméně granule pro štěňata v současné době obsahují vápníku dostatek, a tak je velmi rizikové další vápník do krmiva ještě přidávat. Nadbytek vápníku v potravě štěňat vede k některým onemocněním kloubů a kostí. Toto se jednoznačně potvrdilo již před několika desítkami let. Více se dočtete zde.

 

Syrové maso je to nejlepší pro mou kočku.
Při zkrmování syrového masa je potřeba počítat s rizikem parazitární a bakteriální kontaminace, což může vést k vážným zdravotním problémům. Při jednostranném krmení masem chybí kočce některé důležité vitamíny, aminokyseliny a minerály.

 

Se štěnětem se může chodit mezi jiné psy až po úplném dokončení vakcinace, do té doby musí štěně zůstat doma.
Primovakcinace se dokončuje obvykle po 14. týdnu věku, kdy už je velmi důležitá tzv. socializační fáze vývoje štěněte téměř u konce. Budete-li se seznamováním štěněte s okolním světem zbytečně vyčkávat, může to vést v budoucnu k poruchám chování. Vzhledem k nedostatečné chráněnosti štěňat proti infekčním nemocem je samozřejmě vhodné vyhýbat se místům s velkou koncentrací neznámých psů, ale kontakt se zdravými psy (i dalšími zvířaty) je pro rozvoj osobnosti štěněte velmi důležitý. Ideální jsou pro tyto účely psí školky.

 

Vakcinovat kočku proti vzteklině je ze zákona povinné.
Pokud se nechystáte s kočkou cestovat do zahraničí, není Vaší povinností ji nechávat očkovat proti vzteklině. U koček, které žijí pouze v bytě, je naprostý nesmysl toto očkování provádět. Naopak venkovní kočky by (minimálně) proti vzteklině být vakcinovány měly.

 

Pro těhotnou ženu je kvůli toxoplazmóze rizikové mít doma kočku.
Nakažená kočka vylučuje vajíčka toxoplazem trusem asi 3 týdny, a to většinou jen při primoinfekci (nejčastěji mezi 3. a 8. měsícem života). K perorálnímu nakažení člověka nedochází většinou přímým kontaktem s kočkou, ale vajíčky kontaminujícími prostředí (neomytá zelenina) nebo pozřením nedostatečně tepelně opracovaného masa hospodářských zvířat s tkáňovými cystami (bifteky, ochutnávání připravovaných pokrmů). Přítomnost protilátek charakteristických pro chronickou toxoplazmózu představuje ochranu před nebezpečím obávané akutní infekce v prvním trimestru těhotenství. Při dodržování základních hygienických návyků je přímý přenos z kočky na těhotnou ženu nereálný.

 

Chovatel by měl vždy prodávat již vakcinovaná štěňata.
Věk štěněte, od kterého by se mělo začít s vakcinací, závisí na několika okolnostech. Pokud se jedná o chov s dobrými zoohygienickými podmínkami, matka je řádně očkována, štěně přijalo dostatek mleziva s protilátkami a nebude se pohybovat v infekčním prostředí, pak není vždy nutné očkovat ho již v 6. nebo 7. týdnu věku. Úplně postačí zahájit očkování po 8. nebo 9. týdnu, tzn. v době, kdy už je štěně většinou u nových majitelů. Nicméně do této doby by už mělo proběhnout alespoň jednou až dvakrát odčervení.

 

Blechy mému zvířeti nijak neškodí, jen ať se klidně pasou dál.
Napadení blechami často vede k alergickým onemocněním, která se projevují úpornou svědivostí kůže. Navíc je zablešení spojeno s rizikem přenosu mnoha onemocnění - kočičí bartonelózy (nemoc z kočičího škrábnutí), hemoplasmózy a rickettsiózy, stafylokokových a salmonelových infekcí, tasemnice psí (Dipylidium caninum).

 

Když dojde k nežádoucímu nakrytí feny, je nutné co nejdříve vyhledat veterináře, aby jí dal injekci proti zabřeznutí.
Vzhledem k tomu, že se k časnému potratu používají látky s mnoha vedlejšími účinky (estrogeny), je tato metoda přerušení gravidity krajně nevhodná. Dalším argumentem proti je i to, že zhruba polovina všech případů nežádoucích nakrytí vůbec nevede k zabřeznutí a ošetřovali bychom tedy i feny, které vůbec nejsou gravidní. Jestli bylo krytí plodné můžeme zjistit až po 4 týdnech ultrasonografickým vyšetřením. Pokud se gravidita potvrdí, lze ji ukončit tzv. pozdním potratem, který s sebou nepřináší rizika poškození zdraví feny. Více se dočtete zde.

 

Očkování zvířete je záležitost minuty, stačí přece píchnout jednu injekci a je to.
Možná takovou zkušenost někdo máte. Vězte ale, že dobrý lékař Vás a Vašeho miláčka při očkování nikdy neodbyde pouhou aplikací vakcíny. Součástí správně provedené vakcinace je totiž i dotaz na případné zdravotní problémy zvířete a hlavně zběžné klinické vyšetření (teplota, kůže, oči, nozdry, dutina ústní, mízní uzliny, poslech hrudníku, prohmat břicha a pohlavních orgánů). To může odhalit celou řadu abnormalit, kterých si ani pečlivý chovatel nemusí vždy všimnout. Při jejich včasném zjištění se pak samozřejmě i snáze řeší. Navíc některé zdravotní problémy mohou vést ke špatné odpovědi imunitního systému na očkovací látku, která prostě nebude dobře fungovat anebo naopak, zátěž organismu spojená s vakcinací může aktuální zdravotní problém prohloubit. Leckdy je očkování jedinou příležitostí v průběhu celého roku, kdy je zvíře odborně prohlédnuto, tak se o tuto možnost nenechávejte okrádat - platíte si za to. Z uvedeného je zřejmé, že hromadná očkování na českých návsích, kdy se veterinární lékař na psa ani nepodívá, jsou velmi diskutabilní.

 

Než se vydám s kočkou k veterináři, zkusím ji nejdřív léčit sám, Paralen by přeci mohl zabrat.
Každému léčebnému postupu by měla předcházet alespoň základní diagnostika. Bez znalosti příčiny problému ho nelze ani adekvátně řešit. Laické podávání léků z domácí lékárničky bez jakéhokoliv vyšetření nebo aspoň konzultace s veterinářem s sebou přináší dvě důležitá úskalí. 1) Terapie "naslepo", bez znalosti diagnózy, se může minout účinkem a to vede k prodlevě v nasazení správného léčebného postupu, s čímž je pak spojena i horší prognóza uzdravení. 2) Některá léčiva běžně používaná u lidí mohou být při nevhodném podání psovi nebo kočce velmi nebezpečná. Jeden příklad z mnoha: Paralen je pro kočky značně toxický a jeho aplikace vede často k úhynu. Pokud už je humánní léčivo použitelné i u zvířat, musí jeho optimální dávku a frekvenci aplikací zvolit odborník, aby nedocházelo k předávkování nebo poddávkování.

 

Ránu je dobré nechat psa olizovat, líp se mu to zahojí, vždyť psí sliny jsou léčivé.
Sliny (a nejen psí) obsahují složky, které mají hojivé účinky. Problém je však v tom, že kromě těchto příznivě působících látek je v tlamě zvířat i obrovské množství nejrůznějších mikroorganismů, které hojení ran naopak velmi komplikují. Umožníte-li zvířeti si např. ránu po operaci olizovat, dojde k infekci rány a prodlouženému hojení, v horším případě k jejímu rozestoupení nebo průniku infekce do hlubších vrstev. Při léčbě ran je snahou eliminovat počet mikroorganismů na minimum - toho se olizováním zcela jistě nedocílí.